Všechny dosavadní změny maturity pracovaly především s faktorem náročnosti, rolí matematiky a cizího jazyka. Pomyslným pevným bodem, se kterým nikdo nehýbal a okolo kterého se vše točí je český jazyk a literatura.

Koaliční vláda pod vedením Andreje Babiše v souladu se svým mottem „Nekecáme, děláme“ bleskurychle analyzovala potřeby současné společnosti na úrovni lingvistiky. Prostřednictvím expertní skupiny připravila k široké diskuzi na odborné i všeobecné úrovni návrh nového uspořádání studia českého jazyka a literatury a související maturitní zkoušky.

V  překládací zprávě jsou citovány závěry rozsáhlého výzkumu zaměřeného na vnímání potřeb užití jazyka u skupiny studentů ve věkovém rozsahu 15 – 20 let. Z uvedeného vyplývá potřeba zaměřit nejen maturitní zkoušku, ale celé studium, na práci s textem a na porozumění textu. Profesor Rákoska z Ústavu pro rozvoj jazyka českého v rozhovoru uvedl, že memorování faktografických informací o spisovatelích z celého světa má pro studenty nulovou přidanou hodnotu. Tito žijí světem bleskových zpráv na Twitteru, Facebooku a dalších sociálních sítích. V kontrastu s touto skutečností je teoretický svět historie literatury, který je jim více či méně úspěšně vtloukán do hlav v rámci zkostnatělých studijních plánů.

Návrh expertní skupiny přichází s tím, že literatura bude studována (a maturita z ní skládána) jako samostatný předmět. Předmět český jazyk, který bude i nadále povinný, se bude o to důsledněji věnovat gramatice, stylistice nebo práci s textem a kritickému myšlení. Ve výsledku by mělo dojít k omezení pravopisného znečištění našeho mediálního a online prostoru. Studenti budou mnohem lépe vybaveni k tomu, aby rozpoznali nepravdivé a manipulativně prezentované informace. Generace vychovaná podle nové koncepce tak přispěje k obraně národních zájmů v informační „válce“, neboť budou umět tzv. fake news odfiltrovat.

Z politiků se k návrhu první vyjádřil Tokio Omamura, který byl ještě razantnější a studium nečeské literatury by vyčlenil do samostatného předmětu. V SMS zprávě uvedl „Podle našich analýz se studenti v zahraničí českou literaturou nezabývají, proto je na místě věnovat se v rámci naší výuky dějin české literatury pouze těm největším nečesky píšícím velikánům, kteří svojí tvorbou ovlivnili českou poezii a prózu. Ostatní nechť jsou probíráni v samostatném předmětu.“.